Cisterciácké proboštství s kostelem sv. Martina

    Na místě dnešní zahrady, která od nepaměti nese název Klášterka, nebo také Proboštka, došlo v počátcích výstavby města Kouřimi (doloženého roku 1261) ke zbudování nejvýstavnější stavby ve městě – cisterciáckého proboštství s kostelem sv. Martina , které jako středisko statků sedleckých cisterciáků –  i mezi cisterciáckými proboštstvími v Čechách vůbec   –  zaujímá zvláštní místo. Samotné proboštství zaniklo nejpozději v dubnu roku 1421, kdy se město Kouřim poddalo Pražanům.

    Dle kronikáře Hájka, kdy „…Pražané pak na znamení smíření a pokoje kázali tu v městě výborný klášter sv. Martina vybrati a vypáliti a pět kněží pochytivše…vsazevše je do smolných sudů.. je spálili…“

    Proboštství stálo v severozápadním rohu městského opevnění na konci široké ulice táhnoucí se zhruba souběžně se západní hradbou.  Vznik tohoto útvaru tzn. Nového či Menšího Města bývá obvykle dáván do souvislosti s požárem, který postihl Kouřim před rokem 1334.

    Výrazná kultovní funkce objektu se již navenek projevovala rozměry a výstavností proboštského kostela sv. Martina. Svatyně je schématicky zachycena ještě počátkem 17. století na Willenbergově vedutě města, ze které bylo dovozováno, že proboštský kostel byl velkou orientovanou stavbou, která  svou velikostí i uměleckou hodnotou převyšovala i chrám děkanský (chrám sv. Štěpána).

    Popis areálu byl pořízen v roce 1700 při příležitosti obhlídky zástupci sedleckého kláštera a města Kouřimi. Na místě rozebraného „obydlí nebo proboštství“ se nacházely pouze „pahrbkové šutru nebo rumu, již travou porostlé“. Zdi kostela, do nějž se chodívalo ze západní strany, ještě dílem stály, dílem byly rozvalené a zřícené.

    Roku 1707 zaznamenány pokusy o obnovu tohoto cisterciáckého proboštství sv. Martina, skončily však nezdarem, přičemž vznikla zahrada, která v pozemkových knihách od těch dob vedena jako Klášterka a která byla“.. od nepaměti v majetku rodiny Lisků“. V dobových záznamech se uvádí „….od roku 1729 předáno na Matěje Lisku, který převzal opatrování hradeb atd….“

    Při stavbě domu čp. 432 v roce 1913/4 (na parc.č. 18/1 zahradě Klášterce) při kopání základů bylo vykopáno velké množství (2 fasuňky) lidských kostí, které byly odvezeny na místní hřbitov. Tím opakovaně prokázáno i  staré pohřebiště, které tam i po zničení kláštera zbylo.

    Roku 1914 obdržela Marie Lisková (moje babička) jako majitel pozemku č. 18/1 od památkového úřadu dopis, kterým se  na tomto pozemku zakazuje jakékoli kopání a další výstavba. Toto právo je vyhrazeno pouze archeologům. Zahrada zvaná Klášterka (parc.č. 18/1) jest chráněna památkovým úřadem, jest nedělitelná a nesmí se parcelovat.

    Od roku 1995 je tímto zápisem opatřen i záznam v katastru nemovitostí, přičemž zahradě přilehlé stavby – součásti vnitřního opevnění města Kouřim – jsou nemovitou národní kulturní památkou.

 

Použité prameny: Ing.Marie Dvořáková, roz. Lisková – červen 2006