Když jsem v roce 1992 měla zdědit kouřimskou zahradu, neváhala jsem ani okamžik. Věděla jsem, že se rodové zahrady ujmout musím, i když to bude určitě stát spoustu sil i prostředků. Slíbila jsem to svému bratru, který ve stejném roce zemřel. Trvalo ale ještě několik dalších let, než jsme se nakonec i s manželem z hlavního města do Kouřimi přestěhovali.
Tehdy tu na nás čekal rozlehlý ovocný sad… na sto dvacet jabloní, hrušní a dalších převážně ovocných stromů na pěti tisících metrech čtverečních, ale i doslova vybydlený dům, který na svém pozemku nechala v roce 1914 vystavět moje babička.
Zvolna jsem se pustila do nezbytných úprav, a to nejen domu, ale především zahrady. Přála jsem si, aby tu všem bylo opět hezky. Už prvním rokem, kdy jsem únor strávila prořezáváním stromů a březen v horečkách jsem pochopila, že se bez cizí pomoci neobejdu. Náhoda mi poslala do cesty několik studentů zemědělství, kteří se iniciativně ujali části nejnutnějších prací. Část stromů ze zahrady zmizela a místa, která dřív zakrývaly košaté koruny, opět zalilo slunce. Kamenné zdi, které jsou nemovitou národní kulturní památkou, byly olemovány pásy keřů a trvalkových záhonů, postupně byly vysazovány okrasné stromy, jejichž úkolem bylo zajistit přirozenou ochranu proti slunci při vytváření uvažovaných odpočinkových remízků.
Byla obnovena středověká bašta, jejíž existenci do té doby jen velmi vzdáleně připomínala kamenná rozvalina v hradbách. Užitková zahrada se zvolna proměňovala v obytnou, ale chyběla tu voda. Přitom před staletími zde určitě musela být, neboť na pozemku kouřimské zahrady, odjakživa zvané Klášterka, ještě před 600 lety stávalo cisterciáckého proboštství. A cisterciáci stavěli své kláštery výlučně v místech, kde se voda nacházela.
Z titulu památkové ochrany území nebylo ale možné jakékoliv kopání bez povolení památkářů. Okamžitým řešením se mi tehdy zdálo být usazení staré kamenné kádě ke kamenné hradbě bývalého vnitřního opevnění města (které dosud určuje hranici pozemku Klášterky z více jak 50% jejího obvodu) s „pramenem“. Příjemné šumění vody za klidných večerů doléhalo až k domu.
Po plánovaných a cílených archeologických výzkumech provedených pracovníky NPÚ přibyl v místě bývalého „rajského dvora“ nakonec i rozsáhlý biotop – jezírko, ve kterém se můžete i vykoupat. Ostatně jako mnoho dalších zahradních prvků, i ono ctí jednu z mých zásad. Účelnost. Hornatá středomořská skalka bezprostředně sousedící s vodní hladinou totiž skrývá nezbytnou techniku, která se stará o kvalitu vody v jezírku.
Postupem času se některé věci mění, některé odcházejí, jiné přicházejí. Mění se zeleň, která se rozrůstá a postupně zakrývá středověké hradby, nejstarší ovocné stromy stárnou a stávají se i po uplynutí svého aktivního růstu důstojnou oporou pro nově vysazované pnoucí rostliny. Přibývají další nové zahradní prvky, celá zahrada se postupně mění. Jen minulost a současnost tu fungují ruku v ruce.
Hledáte-li klid a pohodu, přijďte si ji načerpat do míst, kde se na trvalo usídlil genius loci. Brány této staré zahrady Klášterky se pravidelně otevírají i pro návštěvníky. Srdečně Vás zveme!!